historie - LOŠANY

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

FARNOST

Chrám sv. Jiří jmenuje se v Lošanech od r. 1355. Bylo to gotické stavení celkem nepatrné, kteréž v r. 1765 v sakristii jsouc proměněno s ostatní stavbou r. 1894 bylo sbořeno.
Faru lošanskou spravoval do r. 1355 kněz Rudger, po jehož smrti dosazen 21. října 1355 Jan Prstenec. Dne 11. září 1363 po smrti Janoše přešel Václav z Přívar, ale 20. ledna 1365 zaměnil obročí své s Petrem knězem z Libiše, kterýž zase 27. února 1379 změnil s knězem Krištofem z Hodkova. Kněz Krištof pobyl tu do r. 1371, a po něm jmenuje se opět kněz Petr, po jehož odchodu nastoupil 10. března 1391 kněz Blažek, který tu setrval do 14. května 1394. Dále uvadí se kněz Jiří z Chvátlin, který již 10 června ustoupil Jakubovi z Kouřimě. Týž za nedlouho zemřel a 2. list. 1394 připomíná se kněz Blažej Zásmucký. Po něm zemřel tu kněz Jan, a 3. února 1416 usazen Jiří z Brna, kněz Olomoucké diecéze, a když tento odstoupil, 14. dubna 1416 Šimon z Hospozína. Po jeho odchodu jmenován byl 10. března 1419 kněz neznámého jména.
Fara lošanská patřívala k dekanatu Kolinskému a k arcijáhenství Kouřimskému. R. 1307 platila pap. desátku 24 gr. č. ročně, jsouc tedy farou dobrou. Ve válkách husitských zašla. Snad stalo se tak v dubnu r. 1421, když Pražané s Orebity vypálivše klášter ve Skalici přes Krychnov, Voděrady a Lošany brali se ke Kolínu. Patronem chrámu byli vždy držitelé Lošan. Od r. 1615 náleží podací kostelní obci města Kutné Hory, jsouc nyní spojeno se statkem v Lošánkách.
Od válek husitských neměly Lošany vlastního duchovního; později docházeli sem a do Zibohlav kněží kutnohorští. Ve století 16. dál se nenáhlý přechod k víře luteránské. Arciděkanové kutnohorští byli brzy luteránští brzy kalvínští. Návrat k víře katolické nastal po bitbě na Bílé Hoře (1620). Po mnohém odporu dosazen r. 1623 v Kutné Hoře za děkana katolického Matouš Apšan z Milesu, Plzeňan. Poddaní obráceni na víru katolickou náboženskými kommissemi; taková procházela okolím naším r. 1625. V Mančicích pomáhali Benediktini sázavští.
Nedostatek kněží katolických a hrůzy války třicetileté způsobily, že některým kněžím kolikero far bylo svěřeno. V Lošanech přisluhovali v l. 1640- 42 duchovní z Kolína. R. 1680 působil tu farář ze Solopisk Jiří Ebert, vedle něho také kněží ze Zásmuk i Jesuité z Kutné Hory vypomáhali. Když ujal se kostela sv. Jiří, sepsal s kostelníky Václavem Cukrem a Jiřím Hurtem tento seznam věcí kostelních. Byly to: 2 zvony, humerale, alba, kasule, 2 ornáty s manipuly, 2 štoly, ornát černý pro mše zadušní, komže, missál, kvadrát, 6 cinových svícnů, 2 krucifixy malé, 2 ubrusy, 2 šátky na kalich, 2 corporale, 2 pleny, malý zvoneček, polštářík červený, 2 konvičky s šátečkem, 2 ručníky, kalich s patenou, 3 korouhve, kotlík měděný na vodu, kropáč, kancionál, kámen oltářní a konvice cínová. Byl tedy chrám sv. Jiří slušně potřebami kostelními vystrojen.
Od r. 1695 byly Lošany přifařeny k Nebovidům, ale podle úmluvy s farářem Nebovidským přisluhovali zde v l. 1720- 1774 kněží z Kolína.
Za faráře nebovidského Jana Aug. Gregora (1736- 1773) a přičiněním Roberta Novotného, staršího rádního v Kutné Hoře, rozšířen byl dosavadní kostelík tím, že k němu byla přistavena na západní straně obdelníková loď v rovném trámovém stropě, při němž namalovány byly polověnce z květin, listů a plodův. Potom zdvižena jest v Lošanech 1. dubna 1774 samostatná lokalie, kteréž připojeny osady: Lošany, Lošánky, Mančice, Zibohlavy, Kutlíře a Pašinka.
Prvním lokalistou stal se Josef Karel, starší kaplan kutnohorský (1774- 76). Po něm následovali Fr. X. Brandstädler (1776- 78), který stav se choromyslným v Praze u Milosrdných zemřel, a Konrad Jenson. R. 1778 připojeny Kutlíře k Nové Vsi, ale za to  přiděleny k Lošanům Kbely a Kbílky a r. 1808 přišla Pašinka k nové lokalii v Radboři.
Kněz Konrad Jenson po 53 leta vedl duchovní správu v Lošanech; vstoupiv r. 1831 do výslužby usadil se ve Kbele, kdež raněn mrtvicí rečeného roku zemřel a pohřben jest. Nastupcové jeho byli Matěj Sháněl (1831- 33), Josej Mašín (1833-61). Za tohoto povýšena byla r. 1856 lokalie v Lošanech na faru. V l. 1861- 92 byl v Lošanech farářem kněz Josef Polák, který trvalou sobě zanechal paměť přestavbou kostela v Zibohlavech obnovou chrámu ve Kbele i ve Voděradech, jakož i okrášlovaním posvátných míst zdejší farnosti. Nástupcem jeho zvolen 22. května 1892 P. Jos. Stýblo, rodilý v Něm. Brodě r. 1850, svěcený r. 1872.
R. 1865 přifařeny k Lošanům sousední Voděrady a poněvadž tím povinnosti duchovní správy vzrostly, zřízeno tu od r. 1866 místo kaplanské, kteréž zastávali: Jakub Hladílek (1866- 67), Ant. Mužík, Kar. Landa (1868), Vojtěch Čermák (1869- 71), Fr. Havlíček (1871- 72), Vlad. Pokorný (1872), Jan Chlupač (1873. 76), Jan Flum (1884- 85), Jan Baycrle (1885- 87), Matěj Dvořák (1888), Jan Mašek (1888- 90), Jos. Pánek (1890) 91), Frt. Cikánek (1891- 93) a Jan Beneš. Farnost lošanská obsahuje nyní obec: Kbely, Kbílky, Lošany, Lošánky, Mančice, Radovesnice, Voděrady a Zibohlavy čítajíc 2504 katolíky, 63 evangelíky a 45 israchtův.
Přes časté opravy scházel chrám sv. Jiří a nestačil potřebám věřících. Proto od let přičiňoval se v Pánu zesnulý farář Jos. Polák, aby zbudována byla svatyně důstojnější. Avšak snahy tyto byly k cíli dovedeny teprve zdárným přičeněním jeho nástupce, když ministerstvo kultu a vyučování výnosem svým ze dne 2. března 1894 povolilo stavbu nového chrámu Páně dle nákresů vrchního inženýra Ludvíka Lablera. Náklad rozpočtů byl na 47.085 zl. 81 kr.
Dne 17. června obětována posledně ve starém chrámě mše sv. a již příštího dne počato s bouraním. Nová stavba rychle pokračovala. Dne 30. července 1894 vztyčeny hranice chrámu a 23. září slavným způsobem položen kámen základní. V červenci 1895 docíleno rovnosti věže a do konce téhož roku byla budova až na vnitřní úpravu hotova. Od jara r. 1896 prováděna nádherná výzdoba vnitřní. Ozdobnějším provedením některých částí stavby vzrostl celkový náklad na 70.000 zl.
Kolem kostela nalézal se dříve hřbitov. Část jeho mezi chrámem a jižní ohradou zvala se helvetský hřbitov, poněvadž tu bývala pochovávána těla nekatolikův. Nýnější hřbitov pochází z r. 1838.
Na skále mezi kostelem a školou stávala neveliká zvonice, v níž visely nejdříve 2, potom 3 zvony. Dole byla zděná, hořejšek majíc ze čtyř stran prkny obedněný. Když r. 1843 přistavěna ku starému chrámu věž, zvonice sbořena. Na věži visí nyní 3 zvony. Prostřední- dílo kutnohorského kováře Ond. Kotka- má kolem horního okraje nápis: Tento* zwon vdelan* gest* za * 11 (na)* rychtarze* G(ana)* Lossanskiho* A * G: (ana)- D'eda* Wondrzege* Kotka* zwonarze*. Na východní a západní straně spatřujeme starší znak Kutné Hory, onde s letopočtem 1580. Největší zvon má nápis: Letha P. 1709 slit jest ke czti a slavic P. Boha wsemohavcziho nákladem zadysi chrámy Panie s girzi we wsi Losanech. Nejmenší zvon sv. Petra a Pavla slit byl r. 1868 v náhradu za zvon, který r. 1798 byl ukraden. Ze zvonů zbyl jen prostřední, velký i malý byly během války rozbity a použity k účelům válečným 1914- 1920.
V majetku chrámovém nalezají se některé předměty umělecké hodnoty. Tak monstranec jest cenná zlatnická práce kutnohorská. Obsahuje 98 lotů 3 gramy stříbra a zaplaceno za ní r. 1716 dílem z restů zadušních dílem z peněz dobrodincův 144 zl. 35 k. 1 den.
Bývala jen v čas potřeby do Lošan brána. R. 1745 přidělána k ní stříbrná noha vzácného díla barokového. - Čtvero stříbrných svícnů dobrého díla konvářského se značkou J.M. jmenuje se již v inventáři z r. 1680. V archivu farním chová se nepopsaná kniha velikosti missalu mající pěknou postříbřenou a pozlacenou vazbu kovovou. - Obraz bývalého hlavního oltaře jest dílo Jana Popelíka, malíře pražského z r. 1865.

Informace o historii z Pamětní knihy Lošan.


 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky